Lokajský kůň

Původ:
Lokajský kůň patří k asijským horským plemenům. Chová se v Tádžikistánu, v západní části hlavního hřebene Pamíru. O vznik plemene se zasloužil v 16. století kmen Lokajů. Jak je obvyklé u ruských a asijských plemen, i lokaj se testuje na vytrvalost a účastní se závodů na dostihových drahách v Taškentu a Dušanbe. Zprvu to byla směs středoasijské krve, kterou později výrazně zlepšil příliv krve perské (jomuda) a také karabaira, nejvýznamnějšího uzbeckého plemene. K dalšímu zušlechtění pak zváště přispěli orientální koně, potomci arabů a turkmenských koní. V současnosti byl přikřížen terský kůň, arab, achaltekinský kůň a plnokrevní hřebci.

Stavba těla:
Krk je krátký a rovný a je v souladu s méně ušlechtilou hlavou lokajského koně. Nohy nebývají vždy korektní, postoj předních je volnější, nebývá u všech koní nejlepší. Stavba zadních nohou není zrovna ideální, jsou však silné a šlachovité.

Charakteristické rysy:
Lokajský kůň je lehce stavěný, šlachovitý a otužilý kůň s velmi tvrdými kopyty. Výška se pohybuje kolem 150 cm. Barva bývá obvykle bílá, hnědá nebo ryzá s kovovým leskem. Někdy se vlní jako u baškira. Lokajský kůň se vyznačuje jistým krokem a je nenahraditelný při práci v horách, kde se nadmořská výška pohybuje mezi 2000 až 4000 metry.

Temperament:
Je to velmi vytrvalý a velice všestranný kůň.

Jak je vysoký?
Výška lokajského koně je u hřebce 150 cm.

K čemu se využívá?
Osvědčuje se na závodech, ale i jako soumar. Vyniká však pod sedlem při národní hře kokpar, což je jezdecký souboj o kozlí či beraní kůži. Klisny se v souladu s kočovnickými tradicemi dojí k přípravě kumysu. Lokaj se testuje na vytrvalost a účastní se závodů na dostihových drahách v Taškentu a Dušanbe. Denně může nést jezdce asi 80 km po horských stezkách rychlostí kolem 8 - 9,5 km za hodinu.

Odkud pochází?
Z Tádžikistánu.