Český a Slovenský plnokrevník

Původ:
Všichni teplokrevníci původem z bývalého Československa jsou plemena vzniklá v době Rakousko-Uherska. Na vyšlechtění českého teplokrevníka má lví podíl hřebčín v Kladrubech (viz. kladrubský kůň) a v Hostouni. Moravský teplokrevník se choval na Moravě už v minulém století, ale po r. 1950 byl křížen s českým teplokrevníkem. Pozitivní vliv na utváření moravského teplokrevného chovu měl hřebčín v Pohořelicích. Slovenský teplokrevník z Topoľčianek je založen hlavně na plemenech Nonius, Shagya, Gidran a Furioso. Všichni teplokrevní koně patřili k všestranně výkonnostním typům. Ve východní části země se choval také hucul.

Stavba těla:
Krk je štíhlý, ušlechtilý, široce nasazený na trup. Hlava je ušlechtilá. Trup je mohutně stavěný, široký rovný hřbet je delší, hrudník je dostatečně hluboký. Osvalení bérce je mohutné, je v souladu s celkovým dojmem, jímž působí poněkud robustní trup. Fundament nohou je silný, korektní, hlezna jsou dobře utvářená. Kopyta jsou pěkná, ale někdy se zdají trochu malá v poměru k velmi statnému tělu.

Charakteristické rysy:
Český a slovenský teplokrevník je kůň s dobrou tělesnou konstitucí, mnohými znaky upomínajícími na kočárové předky, ale s proměnlivou mechanikou pohybu. Je dost dlouhověký. Sloužil původně jako armádní jezdecký kůň a byl skutečně všestranný. Nyní se v chovu prosazuje více jezdecký typ.

Temperament:
Má dobrou povahu, je vytrvalý, skromný, poměrně nenáročný. Temperament je klidný, ale živý.

Jak je vysoký?
Výška se pohybuje mezi 163 - 168 cm.

K čemu se využívá?
Sloužil původně jako armádní jezdecký kůň a byl skutečně všestranný. Nyní se v chovu prosazuje více jezdecký typ.

Odkud pocházejí?
Český teplokrevník pochází z Kladrub, slovenský z Topoľčianek.