Lipicán

Původ:
Lipicáni vznikli v původním hřebčíně ležícím ve vápencovém kraji v Krasu na území Slovinska. V době, kdy byl hřebčín založen, patřila Lipica ještě Rakousku. Krasu vděčí lipicán za tvrdá kopyta a silné kosti, pevné zdraví a dlouhověkost. Od r. 1920 byl chov lipicánů převezen do rakouského Piberu pro Španělskou školu. Lipicáni se však chovají i ve velké části někdejšího Rakouska-Uherska, hlavně ve státních hřebčínech v Maďarsku, Rumunsku a na území bývalého Československa (dnes hlavně v hřebčíně v Topol'čankách na Slovensku). Skoro všude jsou zastoupeny některé ze šesti základních kmenů;  jen Szilvasvardský hřebčín v Maďarsku chová další, a to  Incitato a vlastní linii Tulipan. Typy jsou velmi proměnlivé, ale plemeno si uchovává své výrazné rysy. Všichni lipicáni jsou dobře jezditelní koně. Chov lipicána se však v poslední desetiletích rozšířil  do mnoha evropských zemí a rovněž i do Ameriky a Austrálie.

Stavba těla:
Hlava je obvykle velmi hezká a pěkně zavěšená na krku. Někdy se ve výrazu hlavy projevuje arabský vliv, ale většinou je celkový dojem španělský. Krk je středně dlouhý, výše nasazený a vysoko nesený. Tělo je kompaktní, hluboké a svalnaté, s dostatečně hlubokým hrudníkem. Lipicán není stavěn na rychlost, ideálně však vyhovuje drezurním disciplínám, protože má mohutnou záď. Jemný, hedvábný ohon je vysoko nasazený. Pro lipicána jsou charakteristické krátké, pevné končetiny s plochými klouby, dostatatečným obvodem holeně a tvrdými, pěkně utvářenými kopyty, která jsou památkou na kamenitý kraj kolem Lipice.

Charakteristické rysy:
Moderní lipicáni z Piberu jsou vesměs bílí; hříbata běloušů se rodí tmavá. Příležitostně se v chovu vyskytnou i hnědáci, kteří se ale do chovu nezařazují. Je však tradicí vždy jednoho držet ve Španělské škole. Piberský lipicán je středního rámce, měří málo přes 152 cm, ale některé linie, zejména kočárové typy, mohou být vyšší. Objektem chovu v Piberu byl kůň barokního typu, robustní, se silnými končetinami, mocnou zádí a silným krkem. Často se vyznačuje i mírným klabonosem starošpanělského plemene. Lipicán dospívá pomaleji, ale zato se dožívá vysokého věku. Není výjimkou, když se ve Španělské škole nebo na závodním kolbišti setkáme s lipicánem starším 20 let. Tito koně se běžně dožívají 30 i více let. A co více - vetšinou ve výborné formě, protože jsou proslulí svým pevným zdravím.

Temperament:
Lipicáni mívají výbornou povahu. Ochotně se podřizují výcvikové kázni, aniž by ztratili svůj ohnivý temperament. Jsou velmi učenliví, vynikají vysokou inteligencí.

Jak je vysoký?
Piberský lipicán měří něco málo přes 152 cm.

K čemu se využívá?
Lipicán se využívá k ježdění, ale vyniká i v lehké zápřeži a osvědčují se také v zemědělských pracech. Lipický kůň se využívá hlavně ve Španělské jezdecké škole. To je nejstarší jezdecká akademie na světě. Ačkoli je lipicán využíván především k drezúře, využívá se i jako kočárový kůň. K tomuto účelu je oblíben především v Evropě.

Odkud pochází?
Lipicán pochází ze Lipice ve Slovinsku, kde je drsná vápencová divočina krasu, která podstatně ovlivnila jeho charakter a dala mu jméno.